KČJ/MEV@_Lucie Vaňková

  Oceňuji na tomto semináři zmínění příkladu s Rubikovou kostkou, o kterém jsem v kontextu mediální výchovy doposud neslyšela. Dovedlo mě to k uvědomění si skutečnosti, že dříve, když nebyl internet, a nemohli si tak žáci nalézt správná řešení během pár minut či dokonce sekund prostřednictvím Googlu jak dnešní generace studujících, tak žáci byli donuceni o věcech přemýšlet daleko hlouběji než dnes. Zdá se, že současná generace žáků a žákyň informace dnes z větší části jen přijímá a reprodukuje. Osobně se domnívám, že žáci by v prvé řadě měli být vedeni k tomu, aby se snažili sami na řešení přijít, než aby hned řešení hledali na internetu. Souhlasím tedy s vysloveným názorem, že ideálně by žáci měli nejdřív použít vlastní logiku, až poté, kdy jsou v nesnázích, tak by jim mělo být dovoleno použít internet, zvláště pokud jde o matematické postupy, je žádoucí, aby žák či žákyně použil/a svou vlastní logiku. Koneckonců právě tím onu logiku bude dále ro...

Čeho si na tomto proběhlém semináři cením, je skutečnost, že mě donutil zamyslet se nad svým vlastním stráveným časem na sociálních sítích, neboť data, která nám byly během semináře promítnuty, byly poněkud dramatické, a utvrdily mě v tom, že je tato všeobecná přemíra trávení času online skutečně problém. My přitom, jakožto budoucí učitelé, máme možnost svým působením žáky motivovat a vést k tomu, aby zaujali zdravější a kritičtější postoj k internetovému světu než, který ukazují výše zmíněné statistiky. Žákům a žákyním bychom především měli ukázat, jak umět správně vybalancovat „online život“ a „offline život“. Předtím je však nezbytné, aby i my sami jsme toho byli schopni, a teprve potom k tomu můžeme vést i ostatní, tj. žáky a žákyně. Je třeba v rámci našeho učitelského působení poukazovat na negativní dopady trávení času na internet a povzbuzovat studující, ať tráví vice času s lidmi osobně, než uvnitř virtuálního světa, a rovněž, pokud je to možné, ať se snaží...

Z hodiny jsem si odnesla mnoho dobrých a reálných námětů k výuce dezinformací. Osobně mě moc mrzí, že člověk dezinformace a hoaxy odhalí, pozná, ale za pár měsíců na ně zapomene. Člověk zapomene především na ty konkrétní příklady. Takto jsem ráda, že vybrané dezinformace máme shrnuté v jedné přednášce a můžeme z ní čerpat i do budoucna. Možná je škoda, že neexistuje nějaké databáze, bylo by to určitě přínosné  😊.   Informace, které jsme dostali lze použít jako příklady přímo ve výuce a na ně navázat diskuzi s žáky. Zajímavé může být s žáky i zamyšlení nad tím, co takové informace mohou způsobit. Přivést žáky k zamyšlení, že určitého člověka nebo politickou stranu nepoškozují jen „politicky“, ale mohou nastartovat určité lidi k verbální nebo fyzické agresi. Ukázat jim, že dezinformace nejen v politice míří na jednoduché emoce lidí a tímto je budí k činům – dát „like“, vyřknout rychlý nepromyšlený názor atp. Vnímám jako výz...

  Jsem ráda, že jsem v rámci této přednášky de facto obdržela přímo návod na to, jak ověřovat informace na internetu. Tento návod se pokusím od září sama zpracovat pro své žáky na ZŠ v nějaké ještě jednodušší formě. Zaujalo mě upozornění na selský rozum a na emočně vypjaté příspěvky, které byly nastíněny i v předešlých videích. V této souvislosti je zvlášť důležité uvědomění si, že velké množství nepravdivých informací cílí právě na emoce a chtějí ve čtenáři vybudit emoční reakci. Díky tomu mají pravděpodobně takový úspěch a rychlost v šíření. Je to vlastně takový novinářský bulvár jen s tím rozdílem, že se zpravidla, na rozdíl od bulváru, nepoškozují slavné celebrity, ale je zde snaha o ohýbání veřejného mínění, který má většinou nějaký politický či ekonomický podtext. Oceňuji skutečnost, že se diskuse o ověřování informací dostává více na popředí a že je rozvíjena již na základní škole, protože z některých diskuzí na internetu mívám pocit, že starš...

Přednáška nám představila různé typy hoaxů. Líbilo se mi, že v každé skupině hoaxů bylo představeno několik nejznámějších hoaxů. Myslím si, že nám i jiným učitelům to dost ulehčí práci při plánování samotné aktivity s žáky. Takto si můžu vytáhnout několik hoaxů a ty s žáky rozporovat a zkoumat, jaká je pravda. Uvědomila jsem si, že při takové činnosti mohou vzniknout četné mezipředmětové vztahy, protože žáci musí využít své znalosti z daných oborů např. hoax o placaté zemi – znalosti ze zeměpisu a fyziky, hoax o písmenu Ř – čeština atp. Vidím, že mediální výchova lze tedy v různých metodách zavést ve všech předmětech na základní škole, jde jen o to vymyslet vhodnou a zajímavou aktivitu. Na závěr zmíněné vizuální hoaxy ještě rozšiřují možnosti, jak s mediální výchovou pracovat od založení školní nástěnky hoaxů až po zadávání domácích úkolů, kdy žákům můžeme rozdat různé vizuální hoaxy a zadat jim za úkol, aby přes víkend zjistili, zda je fotografie pravdivá ...

  Téma se mi moc líbilo, a myslím si, že je čím dál aktuálnější. Ráda jsem si učlenila pojmy jako hoax, fake news, dezinformace atp. Do výuky bych téma začlenila ve formě několika článků – část pravdivých a část různých hoaxů a „fake news“. Tyto články bych s žáky přečetla, a následně vyzvala ke společné diskuzi o tom, co je a co není pravda, co je k danému názoru přimělo, či co bylo například ve článku „divné“. Pokud máme psát i nápady na prohloubení, tak bych ráda slyšela více věcí o cenzuře, která zde podle mého názoru v nějaké míře je a spatřuji v ní problém. Moc se neztotožňuji s názorem v 5 minutě videa, že když nás sociální síť zablokuje, můžeme své názory a myšlenky psát jinam. Chápu, že můžeme, ale musíme se zamyslet nad reálným dosahem. Kolik lidí si přečte status na Facebooku a kolik nějaký internetový blok? Dále si kladu otázku, kdo vlastně o cenzuře a o tom, co je správné nebo špatné, rozhoduje. Jaké má člověk možnosti, pokud byl zabloko...